Lekce jógy od balijského číšníka

25.04.2018

Foto: Markéta Mrlíková
Foto: Markéta Mrlíková

Restaurací se nesou písně Boba Marleyho. Sednu si na své oblíbené místo poblíž zásuvky a můj počítač se automaticky připojí na wifi. Jsem tady pořád. Je to jedno z mých oblíbených míst na severu Bali, kde můžu pracovat několik hodin a nevypadne internet.


Na baru nikdo nespěchá, tak jako vždycky. Obsluha se houpe na židli a kouká do mobilu. Lehce po jedenácté je na oběd ještě brzo, a tak se rovnou po usednutí pouštím do práce. Když za hodinu zvedám oči od obrazovky, zjistím, že obsluha usnula.


Popravdě, pozvolný styl Balijců mě obvykle netěší a učím se s ním žít a respektovat ho, když jsem tu na návštěvě. Ten den mě však (nevím proč) situace vyloženě pobavila. A v mé hlavě se rozjela potutelná hra - chtěla jsem zjistit, jak dlouho číšník vydrží nepřijít. A tak jsem místo rozmrzelého odchodu seděla a pochichtávala se, kdykoliv jsem si během práce vzpomněla, že tam stále sedím sama a obsluha potichounku chrápe.


Kolikrát jsem předtím reagovala podrážděně? Když jsem spěchala, měla hlad, nebyla ten den v dobrém rozpoložení... Jsme to ale vždycky my, kdo si vybírá svou reakci a svůj stav mysli. A ten den to bylo poprvé, co jsem si vybrala jinak než obvykle.


Hra nakonec trvala dvě hodiny a 24 minut. Usměvavý číšník se přišel zeptat, co si dám, a za deset minut se přede mnou objevila zeleninová směs a melounový fresh.


Byla jsem ráda, že jsem tenkrát udělala jiné rozhodnutí. A kdykoliv mám pocit, že věci nejdou podle mých představ, vzpomenu si na klid balijské obsluhy a sladkou chuť melounu.


Monika Trojanová