Čtyři cesty jógy - KARMA JÓGA

02.11.2018

Z kulturně-historického kontextu se můžeme setkat se čtyřmi cestami jógy. Ačkoliv je každý směr odlišný, všechny vedou ke stejnému cíli - kontemplaci. Je pouze na každém z nás, pro kterou cestu se rozhodneme. V tomto 4-dílném seriálu se dozvíte něco o každém ze směrů. 

Karma jóga neboli jóga činů se zabývá sobectvím, jež postupně vyčleňuje a odstraňuje. Karma jóga se ptá po původu zla a utrpení ve světě. Jako příčinu utrpení, zmatků a bojů v dějinách lidstva vidí nevědomost, kterou manifestuje lidský charakterový prvek sobectví (jáství). Touha člověka získat pro sebe co nejvíc libosti se ale často děje na úkor jiných lidí a dochází ke konfliktu. Jako nástroj pro dobré vztahy a společenské soužití vnímá jóga kontrolu a ovládnutí hrubých projevů sobectví. Jakmile by se lidem podařilo zlikvidovat ze svých životů sobectví, vytvořily by se podmínky pro všeobecné štěstí. Vzdát se sobectví a budovat nesobecký přístup k životu a ke světu je však velmi náročná a dlouhodobá záležitost, pro kterou je třeba se vyzbrojit trpělivostí a odhodlaností, což se do dnešních dnů daří jen jednotlivcům.

Jako zdroje sobectví je uváděna pětice následujících - nevědomost (mylná záměna nevěčného za věčné, nečistého za čisté ...), jáství (mylná identifikace subjektu s nástroji těla a mysli), chtíč (připoutanost ke krásným, příjemným věcem), nenávist (odpor a vyhýbání se nepříjemným věcem), přilnutí k životu a strach ze smrti(oproti tomu - úcta k životu a žití přítomným okamžikem).

Praxe karmajógy spočívá v tom, že se vzdáme lpění na výsledcích a plodech své práce. Neočekáváme odměnu za výsledky, nýbrž pracujeme pro činnost samotnou. Jako rodiče bychom měli náležitě a láskyplně pečovat o své děti, avšak za vědomí toho, že děti vlastně nejsou naším majetkem, jen nám byly svěřeny. Naším úkolem je rozvinout jejich sílu, city a schopnosti. Chybou však je, že od nich očekáváme odměnu za to, co jsme jim dali. Podobně je vnímán i majetek a vlastnictví. Není nic špatného na tom, stát se bohatým, je třeba si však hlídat, aby nás majetek a vlastnictví nespoutávali. Jako dětí rodičů by se bohatý měl vnímat spíše za důvěrníka "svého" majetku. Karmajógin se tak dostává do pozice pozorovatele. Denní činnosti dělá tak, jak je v jeho silách a možnostech. Proto se raduje z úspěchu, ale nesužuje se neúspěchem, pokud se dostaví. Tím se také odpoutává od zákona karmy a následky práce jdou mimo něj.  Ego podle současného pojetí je třeba kultivovat. Ego nás neustále pobouzí k tomu, abychom ho posilovali, dle jógy to vede ale na scestí. Zničit ego úplně také není správná cesta, proto bychom se měli snažit o jeho kultivaci a kontrolu

Literatura- R. Skarnitzl (1971)

Karolina Racková